O těch izolovaných komunitách existuje málo opravdu věrohodných studií. Často jde o pouhý předpoklad, že to tak "musí být", a ten předpoklad vychází z ideového systému.
Já četl a slýchal o zapadlých horských vesnicích na Balkáně, že je tam genetické postižení, protože se žení a vdávají mezi sebou (což bývá pravda, na mnoha místech, která jsem navštívil), a patrné to mělo být v tom, že prakticky každá vesnice tam má "obecního blba" (což jsem na mnoha místech taky viděl). Jenže pak jsem se dočetl věrohodně podložené vysvětlení, že za mentální postižení může nedostatek jódu ve stravě. Takže opatrně...
Ještě extrémnější případ než Islanďané mohou být domorodí Australané, u kterých se na základě genetických studií počítá, že může původně pocházet ze skupiny o pouhých několika lidech. Ale i kdyby ne, každopádně původní osídlenci byli málo početní a příliv nové krve byl velmi omezený. Zajímavé je, že i populace dingů (australských psů), kteří přišli spolu s lidmi, se také odhaduje i na několik jedinců (dost možná příbuzných, ne třeba z jednoho vrhu, ale předci Australanů těžko sháněli do páru nepříbuznou fenu ze zahraniční chovné stanice).