Moje švagrová do toho šla. Byla přesně v téhle situaci, navíc tedy musela přistoupit k asistovanému otěhotnění. Tvrdila, že si je velmi dobře vědomá svoji situace, že je smířená, že bude na všechno sama, že ji to tak vyhovuje.

Když se syn narodil, tak najednou zjišťovala, že to tak není, byla doma a nechodila do práce, chyběli ji lidé, neměla s kým sdílet pokroky syna. Jak syn rostl, začal se ptát, proč táta chodí domů jen občas. Švagrovka začala dělat milenci scény, zhoustla atmosféra.

Rozešli se. Milenec dokonce jednu chvíli zvažoval, že si syna vezme k sobě. Jeho žena se o vztahu dozvěděla a souhlasila, že bude syna vychovávat Milenec věděl, že má větší šanci syna získat (úplná rodina, finanční zabezpečení...). Byla to hodně ošklivá doba, museli jsme se do toho vložit i my.

Dnes je synovci 14 let. Švagrová žije stále sama, protože jako hodně starší prvorodička upnutá na syna už žádného chlapa prostě nesehnala.