Píšu téměř po 2 letech.
Teď už se potkáváme málokdy. Ale když se potkáme, je tam stále magická přitažlivost a touha něco spolu podniknout. Jenže nic víc z toho nikdy nebylo, nanejvýš určité období častějšího scházení se. Jeho rodina ho potřebuje a já nikdy nenaléhala, musel by chtít sám je opustit. Když jsem se snažila usilovně někoho nového najít, nikdy pak nový vztah nefungoval déle než půl roku, rok. Nikdo nebyl jako on.
Tak jsem se vykašlala na vážné vztahy a mám více kamarádů, milenců a nevážu se. Když se zamiluju, tak to není ten pravý (nechce vážný vztah, není to vzájemné, narazíme na zásadní povahové rozpory) a obrečím to a smířím se.
I když, možná mám teď naději, potkala jsem zas někoho nového, který by mě chtěl se vším všudy. Pracuje však v cizině.
Je to výzva. No třeba to tentokrát vyjde.