Přidat odpověď
Dobrý den,já byla na interupci před dvěma a půl roku, nechala jsem se přítelm donutit, neviděla jsem jinou možnost, přítel mi dál jasně najevo, že mi nedá ani korunu a já v té době živila sama dvě nezletilé děti. Samozřejmě jako máma jsem věděla, že nechávám zabít své dítě. Přítele jsem milovala, jeho reakci jsem nečekala,neunesla jsem to... Udělala jsem něco proti své vůli a proti svým morálním zásadám... Myšlenky a pocity vztahující se k tomu už mi nejdou přehlížet a schovávat je... Po roce a půl jsem skončila na psychiatrii,naprosto vyčerpana z práce, jak jsem si dokazovala, že alespoň jsem dobrá pracovnice...osobní život jsem nezvládala, pro přítele jsem byla jen žena na sex... Brala jsem antidepresiva, jsem obecně proti lékům braným dlouhodobě, pokud neřeší příčinu. Teprve po vysazení antidepresiv, zvládnutí abstinenčních příznaků se skutečně zabývám svými pocity z potratu a chybnými vzorci v sobě, základ mám samozřejmě z mojí nefunkčí rodiny... Je mi líto všech žen, které toto zažívají a ptám se, kdo to zastaví?
Předchozí