Pro mě žádné afrodiziakum u muže nejsou.

Daleko větší afrodiziakum pro mě je muž, který nemá problém s tím, že i já lovím, jestli ulovím víc nebo míň než on a který mě v tom podpoří a neháže mi klacky pod nohy.

Boháče typu Bakala nebo Kellner bych nechtěla ani zadarmo - myslím, že to s sebou nese i jinej způsob uvažování a na to já nejsem stavěná, myslím, že jak není dobrá nouze, tak není dobrá ani přežranost, kdy už v podstatě nemáš ani po čem toužit, protože si to můžeš bez problémů dovolit.

Zase na druhou stranu je pro mě limit, aby dotyčný uživil sám sebe, nedělal dluhy a nebyl línej - prostě snaha postarat se sám o sebe.

A zásadním limitem pro mě byla ochota podílet se na domácnosti a věcmi s ní spojenými, v zásadě rovným dílem. To neznamená, že by se ten "rovný díl" nemohl různě zmenšovat a zvětšovat podle naší momentální vytíženosti, ale chlapa, který by zahlásil "já lovím, tak ty se starej", jak to tu nastiňuje Monty, bych nepustila ani přes práh. To pro mě není člověk do nepohody a považuju to za OBROVSKÉ riziko (protože pokud by on lovit z jakéhokoli důvodu přestal, tak bych já jako starající se měla dost problém, navíc já se postarám, když je to potřeba, ale až zas takovej rajc to pro mě není).