Jedenáctiletý dítě je třeba např. doprovázet na soutěže a akce, kam se samo nedopraví, někdy dokonce i na běžné kroužky. Jedenáctileté dítě ocení matčinu podporu např. na té soutěži, nebo večer při přípravě prezentace do školy, i kdyby to mělo být jen "mami podívej, co tomu říkáš?" a matka na to "jo, dobrý". Ano, může to říct taktéž otec, ale ohledně jistoty dítěte do dalšího života je dobré, když to občas dělá i matka. Tímpádem tato nemůže všechny večery věnovat svým zájmům, ale některé holt "obětuje" dítěti. Stejně tak třeba celé víkendové dny na těch akcích, soutěžích, vystoupeních... Co je na tom k nepochopení? Fakticky to dítě může zvládnout samo: ráno se samozřejmě vypraví, namázne si svačinku, nechá se odvézt do jiného města jiným rodičem, tam absolvuje program a večer dorazí dom. Ale čas od času je účast matky - čistě emocionální, ovšem tímpádem i fyzická přítomnost - pro dítě přínosem. Znám děti-dospívající ze sportovního prostředí, které jejich rodiče nikdy neviděli na závodech, nepodporovali, a můžu říct, že to ta mládež nese docela těžko, i když se snaží to nedat znát, a některé to rodičům ani neřeknou.