Nepřizpůsobovala jsem se dítěti nikdy "pořád a ve všem", ale rozhodně jsem vždy všechna důležitá rozhodnutí dělala SE ZOHLEDNĚNÍM jeho oprávněných potřeb - protože se jaksi ve svém věku a se svými možnostmi nemůže tolik svobodně rozhodovat, co kdy a jak a s kým a za co bude dělat, jako já.

Bonusem za "poskytnutí kvalitního zázemí" je mi krásný vztah, který spolu máme, navzdory právě probíhající pubertě, dítě je samostatné, odvážné, má kvalitní zájmy (žádné pouhé povalování u telky či PC), je "v kolektivu oblíbené", přitom má vlastní názory a dostatek sebeúcty a sebelásky...a často mě nadšeně objímá a říká přitom "Mami, ty jsi tak senzační maminka, já jsem tak ráda, že mám za maminku PRÁVĚ TEBE!"

Já jsem dítě moc chtěla, jsem za něj velmi vděčná, a proto ho nemám jen jako zařízení domácnosti, ale zaujímá v mém životě plnohodnotné místo .