Na druhou stranu: Možná jsem opravdu strašně nestandardní a nedokážu si to uvědomit. Když uvážím, že moje babička je z 9 dětí a se všemi jejich potomky, kteří zůstali bydlet v blízkém okolí, se stýkáme a vzájemně se považujeme za rodinu... A skvěle, doslova na přátelské úrovni, vycházím s tchýní mé ségry - moje děti ji adoptovaly za babičku navíc. A děti svých bratránků a sestřenek považuju za neteře a synovce. A není problém, aby mi po upozornění den předem najelo do baráku deset lidí z příbuzenstva a pár dní zůstali... Budou to geny z rodiny z tátovy strany. (Což vůbec neznamená, že bych naopak považovala za samozřejmé sama takhle někam dorazit mimo okruh lidí, kteří k tomu mají stejný přístup.) A všichni, co se se mnou dostanou do vztahu "skoropříbuzenského" si na to prostě zvyknou nebo se ze mne zblázní.