Tylity,
my s 82 letou babičkou žijeme v jedné domácnosti. A jsem tu já, syn a ona. Ona si syna k sobě (= do svého pokoje, který je hned vedle našeho) bere, třeba mu pustí pohádku, nebo si hrajou, povídají. Nejsou nikde sami na chatě, nemusí mu vařit, uspávat ho, lítat za ním atd. Ale je s ním ve velmi intenzivním kontaktu, kterej si může sama regulovat. A když je kluk u ní, tak já jdu klidně na zahradu, dělám si svoje kolem baráku, pracuju. Takže vlastně je mi "hlídáno".
Jako na druhou stranu neznamená, že když je člověk starej, tak má bejt sám a vnoučata radši nevidět, aby ho neobtěžovaly. Jsou prostě i kompromisy.