Myslím si, že by partneři měli respektovat, že tomu druhému něco vadí. Měli by navzájem diskutovat a přijít do jaké meze to tomu druhému vadí až do doby než najdou kompromis. Jenomže to by o tom museli mluvit.... Né že se jeden raději uchýlí k lhaní. Pokud mi nedůvěřuje, jak můžu věřit já jemu?
Má opravdu smysl zůstávat ve vztahu kdy si jedna strana myslí to svoje a nechce ani diskutovat, ani ustoupit.

Tohle bylo pro mě šílené zjištění. Takový vztah kdy je jeden zamilovaný a je ochoten zkousnout alespoň kompromis a tomu druhému to nestačí je nevyrovnaný a musí jít do "kytek".

Bez změny se v takovém vztahu nedá pokračovat.