a co na to učitelka?

hele, třeba to, že neslyší hlásku na začátku slova. jako kdysi jsem kdesi četla, že tuto dovednost by dítě s nástupem do první třídy zvládat mělo, nicméně spousta dětí ji zjevně nezvládá. moje prostřední holka to taky neuměla, takže vím, že v první třídě se děti hodně dlouho zabývali právě nácvikem toho, aby hlásku slyšely. a taky vím, že jí secvaklo až někdy v polovině října, a pak už to bylo fajn. nacvičovala ve škole, nacvičovala doma. teď chodí do páté a prakticky od začátku patří mezi nejlepší děti ve třídě.

jak to mají moje děti se slabikami, to netuším. u nich ve škole se učí číst po písmenkách a já si nevzpomínám, že bych s nimi někdy slabiky procvičovala (mám teď ve škole třetí dítě). jako jo, logicky někdy se k těm slabikám dostat musely, ale rozhodně to nebylo v první třídě a už vůbec ne na začátku, kdy měly dalších starostí nad hlavu

a co se psaní týká, tak nejmladší kluk je teď ve druhé a stále občas nějaké to písmenko napíše zrcadlově obráceně. a to číst uměl už před nástupem do školy. tady asi záleží na tom, v jaké míře ta písmenka motá. pokud se něco učí, chvíli píše dobře a chvíli ne, tak bych to asi nehrotila. pokud něco píše pořád špatně a neumí se správně trefit, tak bych ho asi spíš podezřívala, jestli to nedělá naschvál (na to je můj kluk taky oborník, dokáže mi dokazovat, jak něco dělat opravdu nemůže, protože to opravdu nepochopil nebo neumí... jako zažila jsem třeba situaci, kdy si v asi šesti letech zhruba tak deset minut oblíkal čepici, než se mu ji konečně podařilo nasadit na hlavu a přitom tak usilovně plakal, že srdce cizího člověka by nejspíš ustrnulo, co jsem to za matku - sadistku, že ani dítěti s oblečením čepice nepomůžu, když mu to tak nejde). tady bych asi vycházela z toho, že kdyby mu dělalo problém napsat číslici podle vzoru (jako vůbec se netrefit do tvaru a orientace), tak by měl nejspíš už odklad, protože bys o tom věděla. tohle se přece testuje jak u zápisu, tak na preventivkách u pediatra).