Zuuuzo, díky, tak to je teda obdivuhodné, že zvládají takovou velkou rodinu...jinak syn už s lecčíms pomůže, to jo, ale on je takový divoch a nepozorný, že se někdy trochu bojím, když jdou někam s manželem sami, aby se jim něco nestalo, on zase jako ne, že by třeba vběhnul do silnice, to ne, to je naučený, že čeká u chodníku, ale prostě se občas prudce rozběhne a vrazí do nás nebo něco podobného...já ho třeba vždycky při tom chytnu a držím, dokud neslíbí, že toho nechá, ale manžel se s ním takhle přetahovat nemůže...on syn někdy působí jak hyperaktivní, jako diagnózu to nemáme, to má zatím jen dysfázii, ale nějaká porucha pozornosti tam podle mého možná bude...takže ho hlídat, je někdy trochu náročnější, i doma pořád někde někam leze, běhá, každou chvíli se někde praští, rozrazí si pusu nebo něco podobného...a já s nimi nemůžu být pořád, to mi dělá trochu starosti... Jinak před tou rodinou, co jsi o ní psala, fakt smekám, 3 děti v tomhle věku...