Celkem dlouho jsem premyslela, co a zda ti napsat. 2x jsem to zozepsala a zase smazala. Znam to z druhe strany, sama jsem byla po uraze na voziku. Nedivim se manzelovi, ze z toho ma deprese. Svet se ti totiz hroznym zpusobem zmensi. Ono dokud si clovek nejakou trasu neprojede na voziku, tak mu pripada pruchozi, ve zkutecnosti nekde chybi snizeny obrubnik a clovek je v pasti. Nahle je pro tebe nedostupna vetsina ob hodu, bank, uradu a treba skola tvych deti.
Vite to dopredu, muzete se pripravit. To je velka vyhoda. Primlouvam se, nespolehejte na nizkopodlazni autobus, manzel bude fakt potrebovat auto. Je to proto, ze busem sice mozna nekam dojedes,ale pak nekde uviznes na chodniku. Pokud si udrzi schopnost sam ridit, hodne mu to zlehci situaci. Taky mate jeste cas na to, vymyslet, co by manzel mohl delat. Prace je moc dulezita, krome penez i pro nej. K uli vlastnimu dusevnimu zdravi, sile zit nebo jak bych to napsala. Na chranenou dilnu bych moc nespolehala. Lidi, co v nich pracuji, jsou za tu moznost moc vdecni, ale k uziveni rodiny to fakt neni. Fakt to rozmylete, co by manzel mohl delat. Muze si jeste udelat nejakou rekvalifikaci nebo treba jeste neco vystudovat.
Kvuli diteti si starosti nedelej. Ja mam dve, tenkrat jedno ve skolce, druhe ve skole, snaseli to lip nez ja. Deti se cele situci prizpusobi nakonec nejlepe.