Sylvaino, moc ti děkuju za tvůj pohled a máš můj obdiv, že jste to tak zvládli. Jinak my auto máme, akorát s ním nikdo nejezdíme zatím do práce, protože máme vyzkoušené, že autem by nám trvala cesta ještě déle, než MHD a třeba já bych v centru ani nezaparkovala, pracuji hned u stanice metra, takže není problém. Takže auto zatím využíváme hlavně na nákupy, výlety, odvozy k lékařům apod... Co vidím trochu hůř, je ta manželova práce, protože kdyby byl jen doma, tak by to byla opravdu katastrofa a vůbec netuším, jak by to dopadlo...nějakou práci potřebuje, ale vzhledem k tomu, že mu ta nemoc časem bude ovlivňovat asi i ruce, už teď se mu horší jemná motorika, tak mě fakt nenapadá, co by mohl dělat. Na studia on fakt není typ, je vyučený...Já mám maturitu - obch.akademii, ani jeden jsme dál nestudovali, mě to nijak nelákalo, v mojí práci jsem už 15 let a mám ji ráda, byť za ní nemám moc velké peníze, leckdo by to za ten plat ani nedělal, ale mám okolo sebe i fajn lidi, pracovní doba mi vyhovuje maximálně, jediné, co nám právě s tou postupující manželovou nemocí začíná haprovat, jsou ty pracovní víkendy jednou za 14 dní, začíná toho být na něj moc, když má syna vlastně od pátku odpoledne do neděle večer prakticky v kuse na starost jen on, já jsem s nimi jen ráno, někdy tedy jsou u babičky, ale ta má taky svoje zájmy a povinnosti, takže přemýšlím, kam bych třeba aspoň občas syna upíchla o víkendu...známí mají buď o dost menší děti, nebo zase už velké, nějakého vysloveně kamaráda syn nemá, navíc o víkendu má každá rodina svůj program, takže asi nebude hlídat ještě další dítě...tak nevím, možná časem nějaký kroužek, nebo placené hlídání.... tohle jsou věci, které momentálně řeším asi víc, než budoucí finanční situaci - dokážeme se dost uskromnit, dluhy nemáme absolutně nikde žádné, ani na auto ani na bydlení ani na cokoli jiného, takže aspoň to.
A fakt moc děkuju za postřehy, je to pro mne hodně přínosné, číst jak to vypadá z té "druhé" strany, jak to kdo řeší apod. Přeju vám už jen všechno dobré