byla jsem pred 13i lety sama po rozchodu, diteti bylo 13 mesicu. doma jsem byla do jeho 2 let.
prijem se skladal z vyzivneho na mne a dite, rodicovskeho prispevku, pridavku na dite a prispevku na bydleni.
kdyz jsem sla do prace, odpadlo vyzivne na mne. vydelala jsem si na castecny uvazek jen o trochu vic, ale o to lepsi pocit jsem z tech penez mela.
vychazela jsem s penezi dobre, ale mela jsem uspory a z nich jsem si zaridila nove byt (pracka, kuchyn ...), takze to jsem nemusela resit z mesicniho prijmu. pocit, ze az dite bude vetsi bude vic ve skolce a ja budu moct delat vic hodin = vic penez a ze mam jeste nejake uspory a to ze na konci mesice vzdycky jeste na ucte neco zbyde mi nikdy nedal propadnout panice, ze nebudu mit penize. jo a ja jsem taky velky optimista