Chceš slyšet o happyendu?
Strašlivě jsem zanedbala svůj chrup,jelikož jsem několikrát měnila zubaře a pak jsem nevěděla ke komu vlastně jít.
Odkládala a odkládala a pak byly zuby šílené a já se bála o to víc.
Zle se mi dělalo i při televizi,byla-li v záběru zubní ordinace.
Pak mě moje matka odvlekla ke své zubařce.Nevím jak jsem tam vůbec mohla dojít,asi jsem si něco zobla předem.
Místo aby mě zubařka vynadala,chovala se ke mně jako k malému dítěti,postupně spravila,co bylo potřeba,vyléčila dásně,nasadila korunky a můstky.
Teď k ní chodím co půl roku na kontroly,půjdu za čtrnáct dní a moje hlavní starost je ,abych nezapomněla objednat syny.Strach je pryč.
Hlavní moje rada je:překonat poprvé strach a pak chodit pravidelně,takže se nic podstatného v mezidobí stát nemůže.Můj přístup k zubaři te´d a před deseti lety je něco úplně,ale úplně jiného.