Máme 2 děti,ale partner má ještě jednoho staršího syna z prvního manželství, tudíž tchánovci mají 3 vnoučata od jednoho syna. My se snažíme mezi nimi rozdíly nedělat, dovolená je společná, víkendy když k nám nevlastní syn jezdí 1x za 14dní plánujeme společné akce, na prázdniny také.
Mrzí mne, že tchánovci druhé 2 vnoučata ignorují, nejdřív, že jsou moc malé..jenomže už je jim 5 a 9 a na babičku a dědu se ptají, zejména když mají narozeniny, svátek, vánoce...nikdy jim nezavolají, nenapíšou...když už náš P. umí psát, namalovaly společně a napsaly tchánovcům přání k narozeninám, svátku...odpověď žádná.
Minulý týden měla dcera narozeniny, od tchánovců přišla MMS že jsou na dovolené u moře s nejstarším vnoučetem a jak je to tam super. Dnes přišel i pohled, musela jsem ho vyhodit, dětem by to bylo líto...není to poprvé. Za poslední roky se nám podařilo násilím vnutit moje děti 2x tchánovcům na víkend na chalupu. Děti nadšené, tchánovci nikoliv...při vyzvedávání žádná reakce- kdy přijedete zase...spíš výmluvy my už nemáme dovolenou a za pár měsíců opět MMS a pohledy z dovolené u moře z nevlastním synem.
Jsem vytočená, vím že nejstarší syn za to nemůže, musí pak lhát u nás, nemůžeme se ho zeptat jak se měl a kde byli..naším dětem by to bylo líto.
Co bystě dělali vy??? jak byste to slušně a asertivně řešili?? Uvažuji že tchýni napíši dopis, zda by byly ochotní vzít si děti alespoň 5 x do roka na víkend...
Vím, že by to měl spíš řešit partner, jsou to jeho rodiče...ale nechce si dělat zle, přece jenom jsou to rodiče a dělali rozdíly ve výchově mezi ním a jeho bratrem- co se týkalo především slibů, přáním k narozeninám, darům...takže spíš jen taktně mlčí a řekne mi, že s tím nejde nic dělat, že jsou prostě takový od jakživa.

Potřebovala jsem se trošku vypovídat a ulevit si. Nemám si komu postěžovat.