Maceško, neznám tě, ale velmi matně si vybavuju, že jsi nějaká dobrá duše, která se stará o děti, adopce nebo tak?

Ve tvém případě bych se zaměřila na pravou příčinu těchto potíží. Lupénka bývá výrazem strachu z ublížení (proto se člověk "obrňuje", aby se ho nikdo neměl chuť "dotknout"), z vlastních pocitů. Nějaká vyhořelost z příliš velkého rozdání se druhým? Tvoje ruce (dlaně) už dál nemohou/nechtějí něco dávat/přijímat/hladit? Nějaké hořké zklamání? Proč se potřebuješ bránit? Nehty navíc představují ochranu (lupénkou nyní narušenou) - chceš se bránit a máš pocit, že nemůžeš?
Připadáš si - takhle, s lupénkou - krásná? Máš se ráda? Přijímáš se taková, jaká jsi? A připadala sis tak předtím? (když si něčeho nevážíme, tělo zareaguje tak, že nás donutí, abychom si později vážili "i horší úrovně").

Zkus si projít svoje pocity "než se to objevilo/zhoršilo" a vyřešením těch situacích vyřešíš i potřebu svého těla reagovat.