Vendy, zkušenosti nemám, ale moje kamarádka má postiženou holčičku. Říkala mi, že taky pořád porovnávala a nemohla si pomoci, neustále ji napadalo - támhle ta, co už umí a ta moje nic. A říkala mi, že když došla do stavu, kdy si řekla - no co, ona porovnavatelná není, soustředím se jen na ni a na její úspěchy bez porovnávání s okolím, tak se jí ulevilo a zklidnila se. Jenže je to tak hrozně těžký, že na tom dokázala začít pracovat až v pěti letech dítěte.
A těžký je to prý i tak - neustále musí myslet na budoucnost svého dítěte, protože ví, že nikdy nebude jako jiné. A prošla si taky hroznými psych. stavy. Tady se nedá nic pro Tebe udělat, jen pohladit.