je to úzkostlivější dítě.
Taky jsme to řešili. Kluk se od malička se vším vztekal, když se nedařilo. Vinu házel na druhé ( Ty za to můžeš, že jsem ztratil rukavice! ).
Občas se při zkoušce ( postupovka v hudebce) rozhodil tak, že mu to museli přehodit na jiný den. A to už naopak přišel úplně v pohodě.
No zlepšuje se to. Teď v pubertě taky spoustu věcí neřeší a má na salámu víc než by bylo třeba. Ale asi je to dobře, je totiž na AD, které bere proto, že se z toho nakonec vyvrbila v jeho 11 letech závažnější porucha - OCD. Když mu propukly ty problémy, tak se mi teprve složila "mozaika" proč byl takový a proč dělal to nebo ono.
Vyplatí se hodně chválit a často i při problémech zachovat chladnou hlavu.A hodně trpělivosti.