O tomhle by se dalo diskutovat dlouho a bylo by spousta dalších věcí, kterým bych zatleskal. Bohužel, jsou to věci, které politika nedostanou do televize a navíc je na ně potřeba mít v hlavě nějakou koncepci, ucelený přístup, znalost problémů. Zavádět to je proto těžší a aspoň napohled méně vděčné, než jednoduché populistické tahy. To je možná také důvodem názorové polarizace na naší politické scéně: zleva i zprava se zdůrazňuje význam levicového/pravicového* nebezpečí (*nehodící se škrtněte), protože to vyvolává dojem boje, ve kterém strany jakoby bojují za nás, obyčejné lidi, a ty populistické tahy jsou v tom efektními střelami ("Vidíte? Bojujeme!").

Druhým důvodem bude to, že k zavádění koncepcí sestávajících s takových drobných posunů by musely strany hledat širší názorovou shodu než jenom uvnitř vládní koalice. A strany u nás většinou dávají přednost tomu, aby se názorově napohled co nejvíc vymezily - a to jde zase líp prostřednictvím jednoduchých řešení, která je nic nestojí a případně se dají napsat i na billboard, než propracovaným programem. A ta snaha o názorové vymezení plyne z toho, že politické strany u nás prostě hodně slouží jako výtah k moci a penězům pro své členy, málokterá strana má víc členů, vlastně jenom komunisté (a těm se nedá upřít, že mají propracovaný ucelený program, byť je to do značné míry program negace existujícího). Strany se pak chovají trochu jako sportovní kluby, kterým jde o co nejvyšší umístění v tabulce. Nebo možná, jde o to hlavně profesionálním funkcionářům těch stran, pro které je to většinou pohodlný způsob obživy.