Kudlo, tak v Americe, nebo i v konzervativní Anglii se s tím asi počítá a všichni očekávají, že budou případně přesně informováni, nebo přesně vědí, co se od koho a na jaké svatbě očekává.
U nás to není zvykem a pak se objevují takové dotazy, co si kdo má obléci na svatbu. Já trochu nechápu, že se na tom nedomluví v rodině. Klidně bych se v tom případě poptala, co druhá tchýně, nebo jak to vidí nevěsta.

Rozhodně mi přišel k smíchu ten klobouk, zvlášť, když k tomu není žádná charakteristika složení hostů.

Já tedy používám systém chytré horákyně, jsou modely, které "nikdy nic nezkazí", to jest poudrové šaty, sako, lodičky, ale protože nevěsta si nepřála - výslovně - černou barvu a za kašpárka v pastelkách já ani náhodou, vyřešila jsem to dost po svém, ale důstojně - tedy coby matka. Požadavek na barvu jsem vyřešila dlouhým kašmírovým šálem, který jsem odmotala při první vhodné příležitosti.
No ale jisté tradici jsem se vzepřela bez diskusí, nesedla jsem si vedle ex manžela a odmítla jsem s ním jet v jednom autě, takže se synek musel smířit se dvěma páry rodičů.
Přežili všichni.