Tak já taky nevím, ale připadá mi divné se tímhle zabývat nebo se nad tím divit, nějak mi připadá dobře, že dítě má rozptyl v zájmech a pak dobře, že se vyhraní, vždyť je jedno v jakém věku.

Teď si naše děti vybírají, čím chtějí být, až budou velcí... někdo to ví odmala, někdo tápe celý život, jeden syn má jasno (ale jinak než měl v 11-ti), druhý vůbec netuší - to řešíme, tak já vítám, když tuší, co je za dalších 20 let ještě bude bavit, takže mi vyhraněnost vůbec nebaví. A samozřejmě to nemusí být volba poslední.