Chapu te, u nas je to podobne.
Neresilo se to, nez se deti narodily, ale jaksi s vyvojem.
Syn je starsi, mlcenlivy, samotar, ale dobre kontaktni.
Dcera je mala treperenda, ktera se prirozene stane centrem pozornosti kamkoliv vejde.
Takze citim to podobne, kdyz vidim, jak nekam prijdeme ... k babicce nebo citim na navstevu a kazdy jde prvni k ni a syn je jakoby odstrceny. Neni to tak, ale je "registrovan" az jako druhy.
Babicky radeji hlidaji poslusnou dceru nez kluka, ktery je "svuj". Ne, ze by ho nemeli radi, ale je to pro ne jednodussi.
Stejne tak pro jeho otce. Kdyz prijde z prace a deti uz jsou v postylkach, prvni jde k dceri (i kdyz je mladsi... a drive spi) a slysim jak se syn prevaluje v posteli a ceka na tatu, ktereho casto musim upozornit aby za nim take sel. Ma je rad oba stejne, jsem si jista. Ale dcera zajem o pozornost umi dat najevo, syn je "chlap" a nevnucuje se.
Jak to resim? Chovam se k obema stejne a vedu k tomu i pribuzenstvo. Syn je proste starsi a to, ze je tichy, neznamena, ze bude opomijen. Nekdy dokonce musim prosadit "pozitivni diskriminaci" aby to bylo vyrovnane.
Mezi sebou maji vztah pekny a doplnuji se. Syn je diky dceri otevrenejsi, on se zase s nim vzdy uklidni.