jsem poslední holka rodu, od té chvíle jen samí chlapíci, takže touhu mojí mámy po vnučce chápu. ovšem já jsem nastavením klasická klučičí máma. no a občas mě touha po malinké sladké holčičce taky popadne, po takové té mojí spojenkyni, ale pak si řeknu, že bych stejně nevěděla jak na ni
vliv na to může mít třeba i to, co mi potvrdilo hodně starších žen a to, že holčička je její nástupkyně, její záchrana na stáří. i v rodině, kde je jediná holka a 3 kluci následně v dopslěosti se o starou maminku stará jen dcera. synové přispějou občas finančně, ale tu soustavnou starost má na bedrech dcera. taky nyní je dcera mazlíček, ale postupem času začne pro ni tvrdší chlebíček, protože (opět jen model mého okolí) sep o holce očekává mnohem víc, tvrději makat doma, lépe se učit (klukům se odpustí i horší známka, přeci jen je to kluk-holka by měla být premiantka) být hezké a činané, nezamazané a klidné. kluk může dělat alotrie, nejsou na něj takové nároky, i s blížící se dospělostí jsou jejich domácí práce rozloženy v neprospěch holky, nedejbože když není krásná a štíhlá, to se u kluků až takneřeší