Ale já neříkám, že máme děti v osmnácti vykopnout a nazdar. Samozřejmě, že se třeba svým dětem chystám pomáhat i dál. Ale rozhodně by mě naštvalo, kdyby to brali jako "no, jestli mi teď nepomůžeš - s vnoučaty, bydlením, penězi - tak nečekej, že se postarám já, až budeš stará a nemohoucí". Myslím, že svůj povinný díl odvedu už tím, že je vychovám a postavím do života - pokud se v tomhle ohledu dá o nějakých povinnostech a z toho vyplývajících nárocích vůbec mluvit.