Všichni mi řekli totéž – že tomu člověku moc pomůže, když ví, proč se tak či onak chová, diagnóza mu dá paradoxně potvrzení normality. Hodně těch lidi se trápí, připadají si jiní, horší, neúspěšní. Některé z nich nerozpoznaný AS stáhne do depresí a a duševních onemocnění, což je vyřadí z normálního života a ze společnosti často definitivně. Když diagnózu mají, mnohem snadněji si dokážou říct "vlezte mi na záda, já mám NÁROK na klid, nemusím ze sebe nic dělat". Ono to předstírání ne-AS "normality" stojí velké úsilí.

Veveru,
jenže já myslím, že inteligentní rodič typu Hroudy tohle zvládne sám. I bez papíru. Zvlášť když sama říká, že mnoho těch projevů chování má "po ní", že je to jaksi "v genech". A i když budu brát v úvahu, že existuje nějaká škatulka AS, do který se schová určitý nestandardní chování, tak ty děti nejsou debilní, aby nechápaly, jsou jen JINÉ.