fil, to bys byla moc hodná. Synovi je pět let, diagnózou (AS) jsme se začli zabývat, když mu byly tři. Měl problém se změnami (jakože i přechod z bytu ven apod.), šílené záchvaty vzteku a hodně si dělal rituály (pouze červené brčko, lízal mi loket, skládal do řad atd.). Jsme v péči Aply, ale tam už nějak vyčerpali možnosti. Hodně pomohly režimové kartičky, zážitkový deníček a braní ohledů na něj, což děláme od narození. Jenže teď se jeho úzkostné projevy zhoršují, tak nějak průběžně. Teď už ho několik týdnů nemůžeme dostat do školky, zasekává se na různých věcech, dneska třeba mlátil do počítače, protože jsem chtěla, aby přestal hrát hru a šel snídat. Psychiatrička nám doporučila léky proti úzkosti už před rokem, tehdy hlavně proto, že hrozně málo spal a večer dělal scény. Já je nechtěla. Teď jsme se ale s manželem rozhodli, že už je to pro malého neúnosné, on si uvědomuje, co dělá, ale nemůže si pomoct, je mu to pak líto, omlouvá se, prostě samotného ho to brzdí. Tak bych mu chtěla nějak pomoct. Trochu se v tom plácáme, já sama bych potřebovala terapii. Zavolala jsem té naší dr, myslela jsem, že pomůže, stejně ho chtěla znovu vidět a diagnozu potvrdit, ale dopadlo to tak, jak jsem psala níže.