Já nikam nechodím a mám klid. Není prostě síla, která by mě přinutila, a nasraně se může na mě tvářit kdo chce jak chce, ale víc s tím nemůže nikdo dělat.
Prostě nejdu, čau.
Chodím akorát ke svým rodičům když já chci, když je u nich větší rodinná oslava, tak mě tam nikdo nedostane, to už je jako nad moje síly.
Oslavy u tchýně pro mě byly úplně nemyslitelný, na otázku proč nepřijdu jsem odpovídala "protože du odpočívat" a hotovo dvacet.