Já bych se tedy nechtěla řídit trendy dnešní doby.
A na tvou otázku bude asi dost rozličných odpovědí, protože každé dítě je jiné.

Osobně bych volila zlatou střední cestu, i když prvnímu dítěti jsem se myslím věnovala nadstandardně. Za prvé jsem měla čas (byl jen jeden), za druhé nesnášel být sám (částečně dané povahou a částečně dlouhým pobytem v nemocnici když byl miminko), za třetí to bavilo jeho a za čtvrté to bavilo mě.
Spíš jsem měla problém naučit ho zabavit se a hrát si sám.
Co se týče rozvíjení, u prvního to šlo snadno, byl hodně zvídavý a je to prostě studijní typ.
Druhý syn mou společnost tolik nevyžadoval a když, tak chtěl hlavně blbnout - honit se, lechtat, házet s ním na všechny strany, atp.
Co se týče rozvíjení, knížky bojkotoval, cokoli naučného taky.
Třetí dítě bylo tak nějak normální, rád si hrál sám a už jsem neměla tolik času, takže přímo jemu jsem se věnovala méně než bych chtěla. Zato se ale rozvíjel i díky starším bráchům .