Jo, to je jakoby o mně. pětiminutovky jsem taky nedávala, i když počítat jsem uměla.
Rodiče na mě neměli trpělivost, takže jsem se vždy musela ohledně učení do školy, vaření apod. obejít bez jejich pomoci, protože neměli na mě nervy a byli slovně hrubí a já pak brečela.
od učitelů to bylo někdy zesměšňování, někdy snaha o proplesknutí (jednou dokonce doopravdy) a dost často mě radši nevyvolávali.
Oblíkala i jedla jsem pomalu a mám to tak dodnes. ze sportu mi šel leda vytrvalostní běh, v dospělosti jsem začala dělat jógu, vysokohorskou turistiku a běžky. pohotovostní sporty mě akorát stresovaly. mým snem je lukostřelba.

našla jsem si studijní obor a práci, kde se zajímají především o výsledek a kde se můžu do jedné činnosti hluboce zabrat a pak ji odvedu perfektně. peklem pro mě bylo učit ve škole, protože tam se třídy a přestávky příliš rychle střídají a to mi nedělá dobře.

velmi špatně jsem psychicky zvládala mateřství a péči o domácnost, protože to je přesný opak toho, v čem jsem dobrá. myslet na spoustu věcí a dělat je najednou a ještě rychle reagovat, to prostě nedávám. taky proto neřídím.