Hanko, uprimnou soustrast a drzim palce, at se udrzis. Ja si porad vzpominam na prvni pohreb, na kterem jsem byla. Byl to pohreb meho ucitele z prvniho stupne zakladky, sin narvana k prasknuti placicimi byvalymi zaky a ja uplny zachvat smichu, tehdy jsem to fakt neumela zadrzet. Naposledy pohreb meho tchana, z toho jsem radsi odesla a smala se venku pred kostelem, neslo s tim nic delat, byla jsem cerstve tehotna a uplne neovladatelna. Mezi tim par pohrbu, kdy jsem to zadrzet dokazala, ac teda koutky nahoru sly, tak jsem se nesmala na cele kolo.