Myslím, že nejde o zlomení, ale o to, aby si dítě uvědomilo, že svět se netočí jen kolem něj (a určitě nebude do budoucna) a začalo si osvojovat nějaké návyky, díky kterým bude do budoucna příjemným partnerem pro diskusi. Mám tchána, kterému zřejmě od malička všichni tolerovali jeho urážlivost a nasranost, rozhodně to dělala a dělá jeho žena, jeho dcery, jeho syn (můj muž) - a je to příšerné s někým takovým být delší dobu. Tím rozhodně nechci říct, že tvoje děti budou jako můj tchán, navíc ty nejlépe vidíš tu hranici mezi tím je zlomit a naučit určitým návykům, ale pro mě je tohle odstrašující případ a U NÁS SE NIKDO URÁŽET NEBUDE!!! Nebo trestat druhé čuměním do zdi nebo mlčením. Když to udělá, pravidlo číslo 1 je nevšímat si ho.