Přidat odpověď
Týrání to podle mě je, pokud má oběť důvůd něčeho se bát - třeba vyhrožování, třeba toho, že vzhledem k nulovým nebo malým příjmům skončí pod mostem
Takže dva podobné případy jedno může být domácí násilí, druhé ne. V jednom muž hodí repliku: no ty si beze mě neškrtneš /třeba, znednodušený případ/, sebevědomá manželka vědomá si třeba i toho, že někde má záchranný polštář /rodinná solidarita nebo vědomí, že nějakou cestu ven by přece jen našla/, ho utře.
Druhý případ - třeba žena na mateřské nebo s malými dětmi - bez příjmu nebo jen brigády, bez vlastního bydlení - poslouchá tytéž repliky, ovšem u ní to na psyhicku působí devastačně, protože v hloubi duše doopravdy ví, že by "si škrtla" jen ztěží, vzhledme k nulovému vlastnímu bydlení, malým dětem, nulovém zázemí vlastní rodiny.
Ta první si ho nějak srovná, třebaže výchozí stav byl stejný, ta druhá ne, začne v ní růst strach, co kdyby si jí opravdu srovnal, kdyby byla odejita, že by si fakt těžko poradila - a tady to začíná. Pokud je protějšek hajzlík, vycítí ten strach /byť založený na faktech, které jsou realistické/ a to chování časem začne gradovat, protože pozná, jakou mu její strach dává moc.
Jen tak na okraj - když jsem zažila ve svém okolí samoživitelky s malými dětmi /třeba i bez DM, manžel byl prostě nějak nepoužitelný/, v drtivém případě řešily první akutní situaci útěku od manžela nastěhováním k rodičům. Ti jim pomohli se odrazit, poskytli hlídání, časem si zažádala třeba dcera o nějaký sociální byt, sociální ubytovnu, našla práci - postupně se z toho dostala na přijatelnou úroveň.
Nejhorší jsou asi případy, kdy není v příbuzenstvu a rodině kde se o ten strach rozdělit, kde není kam okamžitě sbalit kufry, když to přeroste únosnou míru. A většinou partneři takových žen to právě vědí nebo tuší, která může okamžitě balit a která se bojí balit nebo tím jen pohrozit, protože předtím bude muset vyřešit spoustu těžko řešitelných problémů.
Předchozí