nj, to já taky byla "přesvědčená", u prvního že to bude jasně kluk - a byla to holka, tatínkův mazlík a pěkná potvůrka, u druhého jsem si říkala že druhá holka by byla fajn, a když jsem si volala na výsledky z genetiky (ohl. VV), tak mi to sestra pověděla a na konci věty dodala "jo a bude to kluk", tak mi málem vypadl telefon z ruky.... Ale vždycky se to tak během týdne-dvou utřepalo a zvykla jsem si na tu novou myšlenku. Lepší je teda se tomu nějak pocitově nebránit, nechat to plynout, nevím co má za rodinné zázemí že jí "naplánovali" holku a kluka se "bojí" či jak to nazvat. U nás teda hlavně manželova maminka byla z holky-vnučky nadšená, protože sama měla dva syny, u našich právě zase z kluka-vnuka, protože nás měly dvě holky
(a taky v době prvního dítka-dcery tam byly nějaké rodinné potíže, u druhého dítka už mohli tak nějak víc v klidu babičkovat a dědečkovat).