Taky jsem vždycky chtěla holčičku. Nějak jsem si neuměla představit, co budu s klukem dělat:) Teď je mu už 19 a ačkoli ho miluju a je úžasnej, tak ta malinká lítost, že tu holčičku nemám a už mít nikdy nebudu, tam prostě je. A myslím si, že holčička by si víc rozuměla s manželem. Oni jsou se synem skoro stejní a pořád jsou v sobě. Od malička ho před tatínkem musím bránit. Mám neustále potřebu ho chránit. A musím říct (jak jsem nedávno v nějaké situaci zjistila) že i on mě. Nemám srovnání, nevím, jak bych vycházela s dcerou.