Nechej ji, smíří se s tím! Já jsem třeba nikdy nijak vyhraněná nebyla, jen manžel chtěl holčičky - vždycky říkal "ať je to, co je to, hlavně ať je to zdravá holka"
Nicméně když jsem čekala 2. dítě, tak jsem si myslela, že čekám chlapečka. Zkrásněla jsem, za celé těhotenství jsem nepřibrala ani kilo, zhubla jsem 3 kila oproti váze před těhotenstvím. V podstatě jsem uvěřila řečem lidí, že když mi jde bříško do špičky a krásním, že budeme mít chlapečka. Jenže pak jsem se dozvěděla, že čekáme holčičku... u mě to byla chvilička smutku, ale přešla mě strašně rychle - hlavní bylo, že je zdravá a že jsem ji nepotratila. Navíc jsem to brala pak rychle i prakticky, že bude děti hračky i oblečení po starší holce... že budou moci být v jednom pokojíčku apod. Nechala bych ségru být - věřím, že je-li normální, tak ji brzy smutnění přejde