Ahoj.
Nevím, jak začít. Tchyně je strašně zlá a zapšklá ženská. Ráda dělala naschvály a ubližovala mi. Nechci tu vypisovat příklady, bylo by to ještě na spoustu řádků a nechci si to připomínat. Zkrátka mi strašně ubližovala svým chováním a vypěstovala ve mě divný "stav". Zkrátka mi stačí, abych si na ní vzpoměla a už se klepu a je mi špatně od žaludku. Poté, co jsem se snažila její chování nejdříve ignorovat, potom se jí snažit vše vysvětlit a vyjasnit a ona se stále neměnila, jsem to vzdala. Už jsem neměla nervy na tak zlou ženskou a se svolením manžela utla návštěvy. Manžel mě chápe, podporuje, takže když nebudu chtít, už se s ní nikdy vidět nemusím. Ale kvůli dětem je mi to líto. Manžel s mámou nemá dobrý vztah, takže za ní jede jen o Vánocích a narozeninách. Sám, bez dětí, protože nechtějí. Asi vycítily, jaká je to falešná semetrika.
A proč to všechno po tak dlouhé době řeším?
Asi kvůli Vánocům. Nějak to na mě dolehlo a nevím, zda se nepokusit navázat opět kontakt a nezjistit, jestli se třeba nezměnila. Možná jsem naivní, ale co když? Nechci zažívat vše, co dělala znovu, ale kdykoliv jí přeci mohu doprovodit ke dveřím. Mám k ní šílenou averzi a nedůvěru, ale ráda bych, aby se vše urovnalo. Přece jí musí vnoučata chybět...? I když se na ně prý manžela nikdy nezeptala.
Nemá tu někdo podobnou zkušenost?