Michale, já to chápu a samozřejmě chápu, že jiná možnost není. Jde spíš o to, že je nutné zapracovat na nějakém smíření, srovnání se s tím, že lepší to určitě nebude a nějak do toho zapracovat fakt, že je třeba si užít alespoň to, co je v rámci možností dáno.
U nás jsem to já, kdo k tomu "dokopává" manžela a to nejsme zdaleka v takové situaci, jen jaksi nemáme možnost si dostatečně "vybít" svou potřebu po nějakém adrenalinu.

Nevím, nejsem si jistá, ale je možné, že na manželku právě dolehla ta definitivnost, že se bojí čekat něco hezkého, zajímavého, po něčem toužit a vůbec chtít cokoliv hezkého.