Michale, jo, člověk se musí vymezit, pokud mu něco opravdu vadí, kdyby z žádného jiného důvodu, tak proto, aby dal druhému ten správný signál o tom, jak to, jak to vnímá, jak to prožívá.
Je dobré ty signály vysílat včas...a kdyby to nepomohlo, budeš vědět, že jsi pro to udělal maximum. Já vím, že to chlapi moc neumí (i když ty umíš pěkně formulovat, co cítíš), ale je potřeba svoje pocity, svůj náhled na to, jak to prožíváš, sdělit.
Pak je na druhém, co s tím udělá.

A v tom rozhovoru bych nemluvila o ní, ale o sobě, o svých strachách, frustracích, pocitu, že jí na tobě nezáleží, ale současně i o tom, že víš, jak těžké je ta situace se synkem pro ni. Protože je, pro každou milující maminku by bylo. Ale daleko líp to budete snášet a podporovat se, když na to budete dva.

Pokud by tohle nezabralo, věděla bych, že jsem udělal maximum pro společné hezké soužití a nechala bych, aby se to dál vyvíjelo...a podle toho se zařídila.
Ono to totiž stejně jinak nejde.
Hodně štěstí , zdraví a hodně přeji vám všem doma.