Zažila jsem totéž v naší rodině. Můj nejstarší bratr bydlel do 35 let s rodiči, ale ne v samostatném bytě, pouze ve svém pokoji ještě z pubertálních let, taky měl veškerý servis až pod nos a neplatil ani korunu... Pak se odstěhoval ke svojí partnerce, od které samozřejmě očekává stejný servis, jaký dostával od maminky. No, za měsíc mu bude čtyřicet a je z něj nesamostatné pako Které navíc čeká, že se k němu budou všichni chovat jako ke králi. Ale holt za to můžou naši, bratr byl doma vždycky bůh, nejzbožňovanější a nejrozmazlovanější dítě. Bohužel jeho charakter taky podle toho vypadá Na jakékoli námitky nebo výtky samozřejmě následovala pokaždé bouřlivá odezva ve smyslu jak mu všichni závidíme, nepřejeme mu, že to pro něj naši dělají rádi a že to vlastně vůbec není naše věc. Tak co chceš s takovými lidmi holt dělat? Když jim to zřejmě všem vyhovuje Mě to každopádně vytáčelo k nepříčetnosti, považuju to za vrchol lemplovství a vyčůranosti