Kromě toho, co už psaly holky - že tchyně není druhá matka...

No, já mám nesmírně milou extchýňku. Je hodná, děti miluje. Má umělecky rozevlátou duši. Je laskavá a tolerantní. Je rozumně pohostinná (tedy je pohostinná, není vnucující). Vymýšlí extrovní dárky (vlastnoručně šité polštářky, ručně malovaná přání). A mnohá další plus, která jsem nezmínila.

Mám ji opravdu ráda.

Ale... je prostě z úplně jiného vesmíru než já. Delší konverzace s ní mě nesmírně vyčerpává (nemáme společná témata). Je ochotná mi vykládat děj uměleckých filmů, které na rozdíl ode mne vyhledává, scénu po scéně, takže vyprávění trvá déle než celý film. To ale není tak zlé. Je prostě příliš hodná. Musím se neustále hlídat, snažit se domýšlet, co jí může vadit, protože ona nikdy nic neřekne. A já jsem neempatické dřevo, které potřebuje, aby mu lidi říkali věci otevřeně. Po třech dnech s ní jsem vyšťávená na dřeň.

Leč postupně se to lepší. Známe se cca dvacet let a je to lepší než před deseti lety... dejte mi dalších dvacet let a pochopím ji!