Já mám hodnou tchýni (to slovo mi u ní ani nejde přes pusu, zní mi to spíš jako nadávka ), mám ji ráda a doufám, že tu bude ještě dlouho. Bydlí jen 50 m od nás a přesto mi na nervy neleze.

Je strašně hodná, je soudná, takže na návštěvy se nám necpe obden, je opečovávací, miluje naše děti, rozdala by se pro nás.

Má i své mouchy samozřejmě, je to taková obyčejná ženská bez zájmů a koníčků, takže moc společných témat nemáme, ale vždy se najde něco o čem si popovídat. Je hodně bojácná a nechce hlídat děti nějak dlouhodobě, nebo přes noc, ne že by to nezvládla, ale protože se na to necítí a bojí se toho, respektuji to, ona jinak ráda pomůže s hlídáním způsobem , který ji vyhovuje.

Semtam vydává nevyžádané rady a vystupuje z pozice "matky". Ale nevadí mi to, nepřehání to a naučila jsem se to tolerovat.