když to není těžké mít někoho rád, když je to příjemný člověk.. obecně.

Osobně se vnímám, že jsem poměrně realistická a docela normální a za mne velkou škodu ve vztazích těchto někdy vyrábějí maminky dcer.

Podotýkám, že jsem dcera své matky a že mám sourozence zase dcery.

Mamča je prostě tak nějak normální a s nadhledem, má zetě a zeťové ji respektují, tolerují, občas kritizují, ale - vcelku to funguje i tak, že- sami jedou ke tchýni na kafe.

ale také bývám svědkem a i účastna toho, že prostě, kdo není s námi, je proti nám, jiný názor nevítán, tomu nejlíp rozumím já nebo maminka /moje/.. tak se - prostě neptej, nebo o tom se mnou nehovoř,


očekáváme cosi, ale nevíme co - snachy - aby tchyně měla účast a hlídala, ale aby se nevnucovala, aby si s námi povídala, ale aby netrvala na svém názoru, aby dítě obdarovávala, ale nejlépe finančně, protože nemáme srdce jí říct, že lízátka už nechceme a když jí to řekneme, tak nedbá, když nic nedá, tak nemá zájem, když něco dá, tak často blbě.

Já vím, že je to i o tchýních a zakázaná čokoláda, či nedoporučená je jasná.
Ale je mi divné, že si často berete naše děti, když jsme vlastně dělali a děláme všechno blbě.