Girli,

jo, taky to byla jedna z nejnenáviděnějších vět, dodneška z toho mám husí kůži. Ano, ovládám se vědomě, protože ji mám taky kolikrát na jazyku. Další příšernou větou, která vedla, bylo "Co bylo ve škole"? Následovala snad dřív než pozdrav. Byla jsem na ní tak alergická, že se mi ze vzdoru podařilo od začátku školního roku do prvního SRPŠ říkat jenom jedničky a dvojky. Na rodičáku pak mamka dostala sprchu. Když se chci něco dozvědět sama, snažím se pokládat tento školní dotaz pokládat pokaždé jinak, ale dost brzy mi dochází inspirace a dech. Syn komunikuje velmi úsporně. Tak se raději nezeptám, počkám, až co z něj vypadne nebo si občas vyžádám žákajdu. Ale jinak mám pocit, že pro mě odporným dotazům se úzkostlivě vyhýbám, ale přitom vytvářím zase alergicky jiné