Tak máme doma exemplář stejného ražení. Je mu již 2 a čtvrt. Je to cholerik, rychle se vztekne a za chvíli se směje. a tak pořád dokola. Je hodně dominantní a samozřejmě i agresivní. Lepší se to, velmi pomalu, ale když se ohlídnu půl roku zpátky, je posun značný, hlavně v tom, že se už dokáže trošku ovládnout, je vidět, že o situaci přemýšlí. Je velmi velmi náročný na pozornost, pokud má mě nebo tátu, babí.. jen pro sebe, je to anděl. Jakmile se něco musí, nebo si ho nevšímám mění se v tajfun. Jak to řeším? Pořád dokola opakuju, zabraňuju nežádoucí činnosti. Trestám - někdy ho prostě plácnu, někdy řvu, někdy vykážu z místnosti. Snažím se sama sebe kontrolovat, aby trest přicházel promyšleně a s chladnou hlavou, ne vždy se zadaří, pak mě to mrzí. je to neustálý boj o pozice. Unavuje to, ale když tu není, tak je tady hrozně smutno. Buď pevná a s mužem stůjte za sebou. Pokud třeba toho mého chytá nerv, jdu ho vystřídat a naopak. Když mám s kým se vyměnit (pomáhá mi i babi), tak je to všechno o moc lepší.