Asi nejradši mám stříbrnou kabelku asi z první republiky, občas jí beru na plesy, ale je hodně těžká.
Já jsem ulítlá na šaty, hlavně babiččiny svatební z padesátých let, ty jsou krásné, ale strašně nepříjemné a kousavé, jako silonová záclona protkaná jemným drátkem. MOžná se nich budu vdávat, to by byla hezká tradice.
Ale opravdu rodinný poklad jsou talíře bůhví po kom a jak staré, dědí co všichni pamatují, jsou z průhledného porcelánu a co vím, nikdy nikdo se neodvážil v nich něco servírovat.