Jsou podle mě dvě cesty.
1) něco s "duchem" - např mince s osobní historií zasazená do prstýnku, nebo přívěsku, kámen z cest zasazený do brože...
2)něco luxusního, klasického za vysokou cenu (např safír, smaragd, diamanty) , co už si normálně celý život nekoupíš.

Mám v rodině obojí. Dřív jsem si vážila těch luxusních věcí od tchýně. Dnes vím, že ona je falešná a jejích darů jsem si docela přestala vážit. Určitě ale dceři její prstýnky předám - safír má slíbený do tanečních. Diamant může syn dát své snoubence.
Od svých rodičů mám obyčejné věci. Dokonce ani ne šperky, spíš drobné upomínky (např keramický koník pro dceru, lidový andílek ze Skašova, docela levnou litografii lokálního umělce s názvem Rozárka - tak mě tatínek říká...).