Marie třeba i Monty by šlo pomoct. To by ale musela natrefit na člověka, u kterého by uvěřila, že mu konkrétně NA NÍ hluboce záleží. Na jejích pocitech. Ne aby se cítila jako klient, aby jí dokázal dát nějaký citový přesah.
Podle mě tam Monty hledá tohle a psychoterapeutické rozbory jsou pro ní spíš kontraproduktivní, protože si někde v hloubi duše říká: holečku, teď se mnou děláš testík x, ten slouží na to...no to známe. Ale pak zavřeš dveře a je ti egál, jak já se cítím.

Možná se pletu, ale podle mě Monty hledá v dobré terapii právě tohle. VZTAH. AKCEPTACI. Jenže na takové úrovni, jako od blízké osoby.

Jak už jsme se tu obě shodly, to jí měli dát rodiče a mohl by jí to dát i někdo jiný, možná spíš než většina terapeutů, která takhle práci nepojímá, ani pojímat nechce.