Ježišmarjá, to je jak u nás, táta dodnes neví, jak to všechno bylo, když doma nebyl.. On je spravedlivý, takže nám měřil všem stejně, ale máma se povahově na 100% shodne s mými sestrami, takže na mne byly tři, a já si fakt dodnes nesu pocit nemilování a odstrčení, a i když racionálně s tím umím žít, dělá mi to problémy v emociální rovině, a bohužel i zdravotně se to projevuje. A čím jsou moje děti starší, tím víc nechápu, proč se ke mně takhle chovala, protože já bych nedokázala vybrat jedno z nich a to druhé hodit na vedlejší kolej..nerozumíme si s mámou, předhazuje mi, že jsem celý táta, jako kdybych s tím mohla něco dělat..mrzí mě to..a věřím, že ona to nechápe, a nikdy nepochopí.